Volební systém komunálních voleb

Volební systém užívaný pro české komunální volby je nejkomplikovanější, nejméně srozumitelný a také nejvíce zavádějící ve srovnání s ostatními pravidly, podle nichž se v České republice volí do jiných orgánů.

Základní parametry tohoto volebního systému:

- Volič má tolik hlasů, kolik se volí členů zastupitelstva. (V Nové Vsi pod Pleší je voleno 7 zastupitelů.)
- Mandáty jsou mezi strany, hnutí a uskupení rozdělovány D´Hondtovým volebním dělitelem, což je u nás i v zahraničí nejužívanější volební formule. (D´Hondtovu metodu vysvětlíme v jiném článku této rubriky.)
- Platí pětiprocentní uzavírací klauzule, tedy nedosáhne-li strana hranici pěti procent získaných hlasů, nemůže získat žádný mandát. Pokud však strana nominuje méně kandidátů, než je členů zastupitelstva, kvóta 5% se poměrově snižuje.

 Voliči tak nejsou nuceni volit jednu jedinou politickou stranu, ale mohou zaškrtávat jména kandidátů napříč stranickými listinami.

Každý volič má tři možné strategie, jak se svými hlasy může naložit:

1. Volič vybere celou kandidátku jedné strany a udělá křížek do rámečku názvu strany (automaticky dostanou největší váhu hlasu kandidáti na prvním místě kandidátky).
2. Volba osobností, a to dle počtu zastupitelů v obci napříč politickými stranami (můžete např. dát 5 preferenčních hlasů kandidátům jedné kandidátky a 2 hlasy druhé kandidátky) bez zaškrtnutí volební strany, kdy můžete vybrat křížkem až 7 kandidátů, ale i menší počet. Pozor, při zaškrnutí více než 7-mi kandidátů se váš hlasovací lístek stane neplatným.
3. Kombinace obou možností.

Klíč k pochopení volebního systému nespočívá v tom, jakým způsobem můžeme hlasovat, ale zejména v tom, co se s našimi hlasy bude následně dít a jak na jejich základě budou rozdělovány mandáty.

Na základě možnosti označit na volebním lístku tolik kandidátů, kolik se volí zastupitelů, a to bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, může volič snadno nabýt mylného dojmu, že své hlasy dává pouze a jenom jím vybraným osobnostem. Tedy, že na místo stran, volí jednotlivé kandidáty.

Ve skutečnosti je všechno jinak. Hlas pro některého z kandidátů je v prvé řadě hlasem pro politickou stranu, na jejíž listině kandiduje. Pro vybraného kandidáta pak jde spíše o jakousi formu preferenčního hlasu, která mu může pomoci prosadit se na volitelné místo listiny, ale také nemusí.

Předně je třeba si uvědomit, že hlasy, které mají voliči k dispozici, jsou hlasy, které odevzdávají politickým stranám.

Rozdělování mandátů je pak následující. Hlasy, které strana obdrží jako celek, se sčítají s těmi, které voliči dali jejím jednotlivým kandidátů. Na základě součtu všech hlasů pro stranu, ať je získala kterýmkoli z výše popsaných způsobů, pak celá strana obdrží určitý počet mandátů dle tzv. D´Hondtovy metody. Mandáty se rozdělují výhradně mezi strany a kolik hlasů jednotliví kandidáti získali v tento okamžik, není podstatné.

Příklad přepočtu mandátů dle D´Hondtovy metody:

Tato metoda spočívá v tom, že se výsledek každé strany dělí postupně čísly 1, 2, 3, 4, 5, 6, … n, kde n je počet mandátů (V NVpP je to tedy 7).

V našem fiktivním příkladu se voleb účastní tisíc voličů a čtyři volební strany (A, B, C a D) kandidující do osmičlenného zastupitelstva. Níže uvedené tabulka ukazují výsledky rozdělení zastupitelských mandátů – křesel za použití d´Hondtovy metody.

tab_dhon

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Do zastupitelstva by se tedy dostala strana A se čtyřmi mandáty, strana B se třemi, strana C s jedním mandátem, strana D zůstala bez mandátu.

Zastupitelská křesla se přidělují podle pořadí kandidátů na stranické listině od shora směrem dolů. A teprve zde mohou hlasy odevzdané přímo jednotlivým kandidátům pomoci.

Pokud některý z kandidátů strany získal alespoň o deset procent více hlasů, než je průměrný počet hlasů na jednoho kandidáta v rámci jeho strany, posouvá se na první místo listiny. Pokud by takových kandidátů bylo více, seřadí se na prvních místech podle počtu hlasů.

V praxi to může vést k paradoxním situacím, kdy lídr a několik kandidátů na předních pozicích mohou být zvoleni do zastupitelstva i přes to, že získají méně hlasů než častěji preferovaní kandidáti na spodních nevolitelných místech, kteří zůstanou bez mandátu.

 

Zdroj:

LEBEDA, Tomáš. (2009). Komunální volby klamou. Krátké zastavení nad problematickými aspekty volebního systému pro obecní zastupitelstva. Acta Politologica, Vol. 1, No. 3, s. 332-343. ISSN 1803-8220.

http://acpo.vedeckecasopisy.cz/publicFiles/00056.pdf

a

Internetové stránky : www.nestrannehustopece.cz

 

Napsat komentář